Vinařství Volařík, Strana 2

Cit pro dobré víno je Mikulovsku vlastní, získat jej ovšem trvá někdy celé generace a stojí mnoho úsilí a odříkání. V rodině Volaříků poctivě pěstují lásku k vínu od druhé světové války, kdy se zakladatel rodinné tradice, Leopold Volařík, naučil vinohradnickému a vinařskému umění od německých starousedlíků. Rozvoj vinařské tradice přerušila násilná kolektivizace a návrat k vinařství byl možný až po revoluci v roce 1989, kdy v restitucích byly postupně vraceny vinice původním majitelům.

Pan Leopold Volařík se ocitl v Dolních Dunajovicích krátce po konci druhé světové války, v rámci osídlovacího procesu pohraničních oblastí tehdejšího Československa po odsunutých obyvatelích německé národnosti.

Záhy se seznámil s rodinou Schultzovou, německými starousedlíky, kteří zůstávali v naději, že budou moci na rodné půdě žít a hospodařit dál. Společnými silami začali obhospodařovat přidělené vinohrady a polnosti a Volaříkovi tak získali první cenné zkušenosti v pěstování vína od mistrů ve svém oboru. Bohužel i rodinu Schultzovu stihl stejný osud, jako ostatní obyvatele německého původu a museli Dolní Dunajovice opustit.

Nástup komunistického režimu znamenal řadu těžkostí pro všechny soukromé podnikatele a živnostníky. Po sérii navýšení povinných odvodů a každoroční nucenou výměnou pozemků byli nakonec všichni malí rolníci kolektivizováni spolu se svým majetkem a museli vstoupit do JZD.

Stejně tak i rodina Leopolda Volaříka podlehla tomuto nevyhnutelnému politickému tlaku zvenčí a byla přinucena odevzdat všechen živý i neživý majetek a pozemky do státních statků. Ponechat si směli pouhých 10 arů pro soukromou potřebu.

Diktatura maximální produkce napáchala na vinicích za 40 let vlády komunistické strany mnoho škody. Při vysazování vinné révy nebyly respektovány rozdílné požadavky jednotlivých odrůd, víno se často pěstovalo na nevhodných polohách, jen aby se zaručila dostatečná kvantita.

Pád komunistického režimu znamenal obrodu svobodného podnikání a návrat k tradičním hodnotám zodpovědnosti a kvality. Úspěch v oboru opět začal záležet na schopnostech hospodáře a jeho citu pro dobré víno.

Příležitosti získat zpět své dávno ztracené pozemky po roce 1989 se Volaříkovi chopili a navázali tak na rodinnou tradici vinařství a vinohradnictví rozšířením výměry svých vinohradů. Další mladé vinice byly založeny roku 2001 a poslední v roce 2008.
Vinařství klade při pěstování velký význam na polohu vinice a vytváří vlastní terroirovou řadu vín – spojení nejprestižnějších viničních tratí s nejvhodnější odrůdou. Výsledná vína pak nabízí neopakovatelnou symfonii barvy, vůně a chuti.

Vinařství je od roku 2011 členem Aliance vinařů V8 – vinařství, jež se spojila s cílem společné podpory výroby a propagace kvalitních moravských vín.

Pílí, učenlivostí, pokorou, výběrem skvělých odborníků a neutuchající láskou k vínu se Vinařství Volařík dokázalo v krátké době prosadit mezi producenty nejkvalitnějšího vína v České republice a sklízí úspěchy na tuzemských i zahraničních soutěžích. Mezi nejprestižnější ocenění v České republice patří Champion Valtických vinných trhů, Král vín a Vinař roku – všechna tato ocenění získalo vinařství v roce 2011. Nejvýznamnějším oceněním pro rok 2012 je Champion Jarovín Rosé, Král vín (již potřetí v řadě) a Šampion Mikulovské vinařské podoblasti v Národní soutěži vín ČR.

Vinařství je zakládajícím členem VOC Mikulov.

V roce 2013 má vinařství čtyři vína v Salonu vín ČR - Ryzlink vlašský Kotelná a Železná, Veltlínské zelené a Ryzlink rýnský Purmice. Do salonu se umisťuje vždy 100 nejlepších vín pro daný rok.

„Víno je náš život. Naučili jsme se rozeznávat jedinečnou povahu každé odrůdy a starostlivě ji respektovat v každém kroku pěstování i zpracování. Jedinou opravdovou hodnotou je pro nás kvalita bez kompromisů.“