Gin

Gin je líh původem z Holandska. Jeho chuť pochází z jalovcových bobulí, k nim se přidává mnoho dalších bylin a koření např.: anýz, kořen a semena anděliky, kořen lékořice, skořice, koriandr, kůra skořicovníku, kořen kosatce, pomeranč, citrón. Díky své neutrální chuti je gin velmi oblíbený destilát na přípravu koktejlů. Gin, na rozdíl od whisky, která je destilována podobným způsobem, nestáří, jen se nechá chvíli odležet a následně se stáčí do lahví.

Historie

Gin vznikl v 17. století v Holandsku. jeho vynálezcem byl doktor Franciscus de La Boie, známý jako Dr. Sylvius. Původně zamýšlel použít gin jako lék na léčbu ledvinových potíží. Líh nazval Genever podle francouzského slova pro jalovec. V té době bojovali angličtí vojáci na evropském kontinentu a tak se seznámili s destilátem jemuž dali název holandská kuráž. Když se Vilém III. Oranžský roku 1688 vylodil se svým vojskem v Anglii a uchvátil britskou korunu, dovezl s sebou i tuto lihovinu. Následně zakázal dovoz francouzské brandy, tím také přispěl k rozšíření ginu, takže se začal považovat za národní drink. Gin byl oblíbený i v anglických koloniích, jelikož se dobře mísil s chinimen – tonikem, který byl využíván jako profylaktikum (ochranný lék zamezující vzniku choroby) proti malárii. Gin se stal v Anglii velmi populární i díky tomu, že vláda povolila jeho nelicencovanou produkci a uvalila cla na dovážené lihoviny. Gin se vyráběl z méně kvalitního obilí, které se nevyhovovalo pro vaření piva. V polovině 18. století byla produkce ginu šestkrát vyšší než piva. V té době bylo v Londýně okolo 15,000 barů a restaurací a polovina z toho prodávala gin. Pivo bylo však považováno za zdravější a bezpečnější pít něž zkalenou čirou vodu. Gin byl velice levný a proto také oblíbeny u nižších vrstev obyvatelstva. Jeho nadměrná konzumace způsobila sociální a zdravotní problémy. Gin získal negativní pověst, která v angličtině přetrvala dodnes ("gin-mills" ginový mlýn – pochybný bar, "gin-soaked"ginem nasáklý – alkoholik, "Mother´s Ruin," matčina troska – lidový název pro gin). To způsobilo uvalení vysoké daně, která byla však zrušena kvůli nepokojům a znovu nastolena. Donutila palírny prodávat gin pouze licencovaným maloobchodníkům.

Gin v 18. století byl více sladší než jak jej známe teď. Vyráběl se stejně jako holandský gin Jenever v měděných kotlích a přidával se do něj cukr, aby zakryl drsné chutě. Holandský gin si tento způsob výroby zachoval dodnes. Je více ochucený a obsahuje méně alkoholu. Výrobou holandského ginu proslulo severské město Schiedam. Vyjímku netvořil ani gin pálený „na černo“ pančovaný terpentýnem a kyselinou sýrovou. V 19. století se začal destilovat pomocí kontinuálního destilačního přístroje, jenž umožnil výrobu čistšího ginu. To byl podnět pro anglické lihovarníky – začali experimentovat s výrobou neslazeného neboli suchého ginu.

Výroba

Většina produkce ginu pochází z USA a Velké Británie. Nejprve se vyrobí kvalitní alkohol z kukuřice, ječmene a jiných obilovin destilací a rektifikací v kontinuálním destilačním přístroji. Poté se buďto do destilátu přidají byliny a jiné dochucovací prvky a znovu se redestiluje. Nebo se provádí redestilace s bylinkami zavěšenýma v destilačním přístroji nad destilátem (tzv. „ginová hlava“). Destilát se ředí na koncentraci vhodnou pro plnění lahví.

Druhy a značky ginu

London dry gin - Beefeater - jediný gin, který se nyní vyrábí v Londýně, obsahuje hodně bylin a má citrusovou příchuť. Dále Bombay Sapphire, Boodles, Gilbey´s, Gordon´s, Larios, Miller´s, Seagram´s, Steinhaeger, Tanqueray.

Plymouth Gin - gin vyráběný v městě plymouoth v Anglii, je podobně chráněný jako koňak na geografickou oblast.

Genever - Oude

Sweet gin - Old Tom

Lime gin - Seagram´s, Tanqueray

Orange gin - Jacquin´s

Lemon gin - Seagram´s